⚠️ Důležité k zapamatování: Na bitové vrstvě jsou všechny programy psané pro konkrétní instrukční sadu! Program psaný pro danou instrukční sadu bude fungovat pouze na procesorech, které jsou pro danou instrukční sadu stavěné, nebo jsou s instrukční sadou kompatibilní. Program = seznam instrukcí
Z předchozích dílů už víte, že procesor přijímá instrukce z RAM paměti. Zároveň víte, že procesor je těmito instrukcemi schopný manipulovat data v RAM paměti. Interakce procesoru a RAM paměti Z toho plyne celkem zjevná věc - aplikace psaná na bitové vrstvě dokáže za běhu číst data o svých instrukcích a zároveň instrukce za běhu měnit.
Cache RAM pamět byla historicky pomalejší než procesor. Z tohoto důvodu obsahují procesory řadu svých vlastních miniaturních pamětí zvaných cache jejichž kapacita bývá jen pár megabajtů. Tyto paměti jsou odstupňované od nejrychlejší (L1) po nejpomalejší (až L4) a tyto cache mohou být v procesoru vyrobeny i za použití jiné výrobní technologie. Synchronizace mezi RAM pamětí a procesorem tak probíhá i prostřednictvím těchto cache. Tyto synchronizace jsou celkem komplikované a hlavně probíhají už na hardwarové úrovni (tzn. už je to tak “zadrátované”). ...
Tato kapitola je shrnutí všech důležitých informací z kapitol o procesoru. Zjednodušený pohled na bitovou vrstvu moderního PC Procesor je srdcem i mozkem celého počítače. Instrukcemi rozhoduje o každém bitu v počítači. Procesor se řídí tokem instrukcí z RAM paměti. U moderních multijádrových procesorů se každé jádro může řídit svým vlastním tokem instrukcí z RAM paměti Instrukce CPU se dělí na tyto 3 typy: datové: těmito instrukcemi procesor přikazuje, kam se který bit má přesunout aritmeticko-logické: těmito instrukcemi procesor bity matematicky či logicky transformuje řídící: těmito instrukcemi procesor mění tok instrukcí Podrutina/funkce je opakovaně přepoužitelný seznam instrukcí se vstupními parametry a jedním výstupním parametrem. ...