Předpokládejme, že máme nějaký starší procesor s fixní délkou instrukce 16 bitů.

Do tohoto procesoru se může poslat následující instrukce.

1011101001101011

Tato instrukce se skládá ze dvou částí:

  • opcode – toto je identifikátor konkrétní instrukce.
  • data – data obsahují další parametry k instrukci. Může jít například o adresu v paměti nebo konkrétní hodnotu která se má někam uložit, například pro dokončení nějaké matematické operace.