Předpokládejme, že máme nějaký starší 16 bitový procesor, tedy procesor, do kterého mohou téct pouze 16 bitové instrukce.

Jedna instrukce může vypadat například takto.

1011101001101011

Instrukce se skládá ze dvou částí:

  • opcode – toto je identifikátor konkrétní instrukce.
  • data – data obsahují další parametry k instrukci. Může jít například o adresu v paměti nebo konkrétní hodnotu která se má někam uložit, například pro dokončení nějaké matematické operace.