Předpokládejme, že máme nějaký starší 16 bitový procesor, tedy procesor, do kterého mohou téct pouze 16 bitové instrukce.
Jedna instrukce může vypadat například takto.
1011101001101011
Instrukce se skládá ze dvou částí:
- opcode – toto je identifikátor konkrétní instrukce.
- data – data obsahují další parametry k instrukci. Může jít například o adresu v paměti nebo konkrétní hodnotu která se má někam uložit, například pro dokončení nějaké matematické operace.