Představte si, že programujete napřímo na nějakém studentském procesoru 1, kde pro sečtení dvou čísel musíte zavolat 3 různé instrukce za sebou: ADD_A, ADD_B, ADD_C. Váš program potřebuje sčítat čísla celkem často a tak je nutné pro sečtení čísel napsat funkci.

Příklad funkce v instrukcích
  • Na začátku programu přeskočíme samotnou funkci, program začíná na adrese 0x09
  • Na adrese 0xC8 potřebujeme sečíst 2 čísla, která máme připravené na adresách 0xEA a 0xEB.
    • [0xEA]: 00000011 = 3
    • [0xEB]: 00000100 = 4
  • Číslo z adresy 0xEA uložíme na adresu 0x01 což je první parametr sčítací funkce.
  • Číslo z adresy 0xEB uložíme na adresu 0x02 což je druhý parametr sčítací funkce.
  • Ze sčítací funkce se ale musíme pak dostat zpět. Sčítací funkci tedy ještě sdělíme, že po uložení výsledku musí pokračovat na adrese 0xCB.

  1. Toto je pouze vymyšlený příklad. Jak se funkce/podrutiny v moderních počítačích tvoří se dozvíte v následujících kapitolách. ↩︎