V předchozích kapitolách o podrutinách / funkcích jsem uvedl příklady, jak lze dělat podrutiny nebo funkce se vstupními/výstupními parametry jen s pomocí JUMP instrukce.
Je nutné ale zdůraznit, že šlo pouze o ukázkové příklady. V moderních procesorech lze stejného výsledku dosáhnout obrovským množstvím jiných způsobů.
Z tohoto důvodu existují calling conventions neboli volací konvence.
📜 Co je volací konvence?
Volací konvence je soubor pravidel které určují, jaké instrukce se mají používat a jakým způsobem pro:
- tvorbu funkcí: včetně vstupních parametrů a výstupu funkce, pokud ji funkce definuje
- volání funkcí: včetně předávání vstupních hodnot a vrácení výstupní hodnoty
- vstup do funkce: jakým způsobem se při volání funkce přejde z jedné podrutiny do další
- výstup z funkce: jakým způsobem se při dokončení konkrétní funkce kód vrátí do podrutiny, která funkci zavolala
⚠️ Konvence není závazná. Programy běžící přímo na procesorech si klidně mohou vymyslet své vlastní konvence. Programy běžící v rámci operačních systémů už nějaké konvence dodržovat musí, protože to od nich operační systémy vyžadují.
Nejběžnější volací konvence
- x86:
fastcall,stdcall,cdecl - ARM:
Procedure Call Standard
⚠️ Běžný ajťák se volacími konvencemi nezabývá (měl by však vědět, že existují). Běžný ajťák (v mém pojetí) netvoří software na úrovni podrutin a volacích konvencí ale může se s nimi vzácně potkat.