Čas od času může dojít k tomu, že některá komponenta v PC přestane fungovat nebo je vadná už z výroby.

Přestože by řadu závad nejspíš dokázal šikovný elektrotechnik s pájkou opravit, IT firmy elektrotechniky nezaměstnávají protože je vždy ekonomičtější danou komponentu jednoduše vyhodit a nahradit novou.

U opravdu velkých IT firem se často vyhazuje celý počítač protože je levnější rychle zapojit do provozu celé a funkční zařízení než se zabývat opravou/diagnostikou starého.

Jinými slovy, větší IT firmy mají spočítané, že chybějící zařízení jim každou vteřinou způsobuje větší ztráty, než nákup celého nového a správně fungujícího zařízení.

Běžný ajťák v mém pojetí by se neměl s jakoukoliv nefunkční komponentou trápit. Diagnostika probíhá metodou pokus omyl; postupně odpojujete/zapojujete jednotlivé komponenty dokud nezjistíte, která je problémová.

Jakmile to zjistíte, hodíte ji do koše a koupíte novou.

Tento problém budete z pozice běžného ajťáka řešit pouze u svých osobních počítačů. V rámci zaměstnání u jakékoliv firmy je toto většinou v režii administrátora nebo někoho z oddělení infrastruktury, kde to budou řešit stejně: jakmile zjistí vadnou komponentu, vyhodí ji a nahradí novou, případně nahradí celé zařízení za nové.

Příklad

Řekněme, že si koupíme nový počítač, který obsahuje na základní desce nějaké čipy, pojmenuji je například X1 a X2.

My nevíme, že tam takové čipy jsou ale máme zrovna smůlu, čip X1 je přímo z výroby vadný.

To se může projevit plejádou podivných příčin. Počítač se sám od sebe automaticky restartuje, náhodně zamrzává a nelze s ním pracovat a nebo zobrazuje podivné, kryptické chybové hlášky.

Oprava je teoreticky jednoduchá – stačí na základní desce vyměnit čip X1. Zkušený elektrotechnik by to za 15 minut zjistil a za 5 minut opravil.

Jenže to my nevíme, neumíme to zjistit a ani to neumíme opravit.

Jako běžný ajťák nikdy nevím nic o tom, že na základních deskách tohoto výrobce jsou nějaké čipy X1 a X2 a vlastně v tomto příkladu ani nevíme, jestli je chyba vůbec v základní desce nebo někde jinde, v jiné komponentě. Proto způsob, jakým podobné chyby řešíme, je vylučovací metodou pokus-omyl kdy různě zapojujeme různá zařízení, o kterých víme, že v jiném zapojení zaručeně fungují.

Jakmile identifikujeme, které zařízení je vadné, letí do popelnice (nebo na reklamaci).