Předpokládejme, že máme nějaký starší procesor s fixní délkou instrukce 16 bitů.
Do tohoto procesoru se může poslat následující instrukce.
1011101001101011
Tato instrukce se skládá ze dvou částí:
- typ instrukce – toto říká, co procesor má udělat.
- data – většina instrukcí vyžaduje ještě nějaké informace navíc. Může jít například o adresu v paměti nebo konkrétní hodnotu která se má někam uložit, například pro dokončení nějaké matematické operace.