Aby software běžící v OS mohl nějakým způsobem interagovat se zařízením – například interagovat s pamětí, s disky, reagovat na stisk klávesnice, musí využít funkce nebo události OS.
Tyto funkce a události souhrně nazývám „nízko-úrovňové“ protože při běžném programování jsou OS funkce ta nejnižší dostupná úroveň. Každý operační systém je však nazývá jinak.
- Ve Windows je jeden kompaktní balík funkcí kterému se říká Win32 API.
- V Linuxu to není jeden kompaktní balík ale hromada funkcí různě rozházených v Linuxové dokumentaci, souhrnně se těmto funkcím říká syscalls (System call). To ještě zesložiťuje fakt, že neexistuje jeden Linux ale spousta různých Linuxů.
Nízko-úrovňové události jsou operačním systémem zpracovaná přerušení procesoru. Software v OS má možnost se na tyto události „navěsit“ a díky tomu zprostředkovaně reagovat na události jako je například pohyb myši nebo stisk klávesnice.
Prostředí OS z pohledu software
OS před softwarem schovává konkrétní složitosti daného zařízení a místo toho vytváří úplně nové koncepty. Podívejte se na tabulku níže. V této kapitole jsem pojmenoval nízko-úrovňové funkce a události OS, v následujících kapitolách vysvětlím další pojmy.
Shrnutí
- Software interaguje s počítačem skrz nízkoúrovňové funkce OS
- Počítač interaguje se software skrz nízkoúrovňové události OS. Toto jsou jen delegovaná přerušení procesoru.